International Driver's Licence - Check!

11. dubna 2012 v 21:00 |  Před odletem
Tak super! Jako poslušný pacient jsem opravdu zdárně horečku přeležela a i přesto, že mi mamka říkala, že bych dnes raději ještě měla zůstat doma, cítím se podstatně lépe. Sice mám ještě trochu kašel, ale to snad také brzy přejde.

Každopádně znáte ten pocit, když několik dní nevyjdete z domu a pak se rozhodnete opět jednou vydat do světa? Když na vás zas po dlouhé době spočinou paprsky slunce a vy potkáváte spoustu neznámých tváří, na které jste se už dlouho nemuseli dívat a musíte si opět dávat pozor na to, jak vypadáte, protože zatímco doma nic neřešíte, tak venku se bojíte, aby si vás náhodou nespletli s neandrtálcem? Ano, připadala jsem si, jak když mě pustili po roce z vězení. Ten úžasný pocit svobody, kdy má člověk radost prostě z toho, že už nemusí jen sedět na zadku a koukat do zdi.

Tak jsem dneska konečně mohla začít se zařizováním. No.. opravdu jen začít! Konečně mám ale tu úžasnou knížečku jménem Mezinárodní řidičský průkaz a také jsem si nechala ověřit plnou moc pro tátu. Takže jsem se už smířila s tím, že na párty budu v Americe chodit už jedině s krosnou na zádech, abych u sebe mohla nosit všechny dokumenty, které máme mít vždy a za všech okolností u sebe a nadobro se rozloučit s "psaníčky", které se vejdou akorát do ruky a do teď bohatě stačily na to, aby do nich člověk hodil jen občanku a pár drobáků a mohlo se jít trsat.

No zítra se asi trošku víc naběhám, ale moje nožky už by potřebovaly zase pořádně zabrat po těch pár dněch flákání se.

(tentokrát nezapomenu průběžně uložit - šikulka!)

Zároveň jsem se včera přesvědčila o tom, že ponocovat se opravdu nevyplácí! Chystala jsem se totiž jít spát (už asi hodinu..znáte to, když ještě potřebujete jenom "mrknout", co se dělo na facebooku během vaší nepřítomnosti), když v tom se zrovna připojily dětičky na skype a já už jen čekala, kdy to začne vyzvánět. A skutečně se tak stalo! Měla jsem se s někým vsadit, ale zrovna nikdo nebyl poblíž, protože všichni už narozdíl ode mě spali. Ale opravdu si nemohli vybrat lepší dobu na zavolání! Vypadala jsem jak strašák do zelí, popravdě se divím, že se Nicole nezděsila, co za úchyláka si to vybrala, že jí bude hlídat děti a jen se mile usmívala a omlouvala, že volají tak pozdě, ale že mě chtěly dětičky pozdravit. Tak proč ne, přece jen jsem s nimi už dlouho nemluvila, tak bylo milé je zase vidět. :) Každopadně mě zděsila jedna věc! Mimo jiné se zmínili o tom, že už přiští týden přijedu. ...Příští týden!!!! Neustále jsem si říkala, jak je to ještě daleko, že nejdřív musím udělat tohle, pak zase támhleto a nějak jsem to nevnímala, protože i když jsem měla pocit, že nic nedělám, tak jsem vlastně pořád měla co dělat a neustále mé myšlenky odbíhaly někam jinam, což bylo možná na druhou stranu dobře, že se zbytečně nestresuju, jak to obvykle mívam ve zvyku a všemu nechávám volný průběh. Touhle větou mě ale opravdu zaskočily! Najednou jsem si uvědomila, že to je už opravdu za chvilku. A nejedu jen navštívit přátele někam za Prahu, ale jedu někam hodně daleko k rodince, kterou jsem do teď viděla jen na fotkách nebo na kameře. Ale jak můžu být jeden den někde a příští týden na druhém konci světa? Je to pro mě nepředstavitelné asi jako bylo pro starověké Řeky, že by někdy lidé mohli umět létat. Je to také tím, že jsem nikdy tak daleko ještě nebyla. Tím, že jsem o něčem takovém celý život snila, ale připadalo mi to neustále tak daleko v mlze, že jsem skoro zapomněla pro to taky začít něco dělat. A teď je to tady! Neustále si říkám, jestli nejsem naivní, že bych si asi neměla pořád říkat, jak je ta rodinka úžasná a být připravená i na to, že můžou kdykoliv nastat nějaké trable. Ale já si to říkat musím! Musím se mít na co se těšit. Musím si snít o všech těch úžasných zážitcích, které tam zažiju a hlavně nerozplývejte se, když je k vám vaše HM vlídná skoro jako vaše vlastní a neustále vás uklidňuje, jak se vám bude snažit se vším pomáhat a dětičky vám každou chvíli dávají na jevo, jak se na vás těší tím, že vám posílají svoje fotky a videa, aby se pochlubily a volají vám o půlnoci, aby vás všechny společně mohly pozdravit.

Abych si ten poslední, čím dál tím kratší čas strávený ve své matičce Praze, co nejvíce zpříjemnila, snažím si to tu co nejvíce užít! A jaký lepší program může člověk na sobotní noc mít, než roller skating party? Juhuuu. Tak to bude rozlučka, jak se patří.. pěkně po Americku! :D

Na závěr bych chtěla poděkovat všem svým věrným fanouškům, kteří rádi čtou moje články, protože i přesto, že se nepovažuji za nijak zvlášť talentovaného pisálka, psaní mě baví, a tak mě těší, když to také někdo ocení. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama