5 dní do odletu

10. dubna 2012 v 14:54 |  Před odletem
Ok. Neukládat si průbežně rozepsané články se vážně nevyplácí. Když se vám sekne počítač a jste nuceni ho restartovat, tak už vás nic nezachrání.
Na cos sakra myslela, Zuzano?
Ale tak proč bych si to nenapsala ještě jednou..

Na úvod bych ráda reagovala na komentář, který jsem si přečetla pod mým minulým článkem..
Vážně je můj blog zmatený?
No upřímně by mě to ani nepřekvapovalo, protože by docela odpovídal mé povaze, protože obvykle mám v hlavě jeden velký chaos a popravdě jsem si říkala, že mám trošku zvláštní systém v psaní článků, takže chápu, že ne všichni čtenáři budou nadšení. Každopádně mě zarazila jedna věc.. Kde jsem na svém blogu psala o Indech?? Žádná rodinka Indů mi nikdy nepsala. Jestli jsem někde něco takového napsala, zřejmě jsem opět měla v hlavě zmatek a ani v tu chvíli nemyslela na to, co právě píšu (stává se mi docela často, ale opravdu nejsem na drogách!!).

Každopádně pro ty, kteří nebyli schopni se mým blogem prolouskat a přesto to ale vydrželi a stále je ještě zajímá, jak to se mnou vlastně všechno dopadne, tak tedy něco o mé rodince:
Jedu do AMERICKÉ rodinky žijící v North Andover v Massachussets, tedy asi 35 minut od Bostonu. Mají 4 holčičky, rozkošné blondýnky - 2, 5, 9 a 10 let. Malá chodí do preschool 2x do týdne na pár hodin, ostatní chodí normálně do školy a odpoledne tráví v country clubu v letních měsících, v zimě zas jezdí každý víkend na hory lyžovat. V létě také jezdí na chatu do Maine, kde mají loď. Všude bych jezdila s nimi, ale když se mi někdy nebude chtít, že bych měla nějaký vlatní program, tak jim to samozřejmě vadit nebude. Mají psa a velkou zahradu s trampolínou, pískovištěm s houpačkami a tenisovým kurtem.

A teď už k hlavnímu tématu! :))
Tak už se mi to blíží! A já samozřejmě v pátek nemohla dostat lepší dárek na rozloučenou, než horečku. Po třech letech. To vážně? Teď? Tak fajn! Challenge accepted and defeated. A od zítřka mi může začít to slavné zařizování všeho možného i nemožného.

Plná moc pro tátu
Zmocnění na poštu pro tátu
Mezinárodní řidičák
Odhlásit se z pracáku
Odhlásit se z pojišťovny
...

Nezapomněla jsem ještě na něco? Nevadí, kdyžtak můžu dopsat.

Na rodinku se opravdu těším. Stále si píšeme a jsou prostě ůžasní! Tak nějak už ale začínám propadat panice. Začínám si pomalu uvědomovat, že to není jen na týden nebo měsíc, co jedu pryč. Že lidi se kterými se vídám skoro denně už najednou hrozně dlouho neuvidím. Že nejedu jen někam pár kiláků za hranice, ale daleko za velkou louži, kde mě čeká velká zodpovědnost a i když se mi HM už teď snaží se vším pomoct, tak tam stejně budu v podstatě na všechno úplně sama. Snažím se na to ale nemyslet příliš a řekla bych, že se mi to docela daří. Jen se netěším na to loučení. Nerada brečím, obzvlášť před druhými, zatím se snažím tvářit, jak jsem statečná a nic mě nerozhází, ale už to vidím, jak tam budu stát na tom letišti a během sekundy se proměním v uslzenou želvu a až přiletím na to slavné letiště JFK, tak se mě tam akorát všichni leknou.

Taky jsem si před pár dny vzpomněla na video, které jsem jednou viděla. - odkaz zde - Jedna slečna si natočila každý den z roku 2011 a použila sekundové záběry a udělala z toho takové music video. Říkala jsem si, že by bylo zajímavé si něco takového natočit ze svého roku jako au-pair, a pak se na to potom roce nostalgicky podívat. Tak jsem zvědavá, jak dlouho mi tento nápad vydrží (stejně jako všechny ostatní moje nápady) a taky jak to bude vůbec vypadat, když to budu natáčet na toho svého chcípáčka Cannona. Ale tak koukat na to budu stejně jenom já. :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denisa Denisa | Web | 11. dubna 2012 v 17:23 | Reagovat

Zuzí, chaotické to nemáš a i kdyby I like it! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama