Co se mi honí hlavou 2

12. března 2012 v 1:09 |  Co od toho očekávám
Když jsem se do agentury hlásila, všude jsem slýchala akorát, ať se připravím na to, že všechno může hodně dlouho trvat. A já se jen modlila, aby se to všechno stihlo do léta, že později jak na konci června / začátku července jsem odlétat nechtěla. No přihlášku jsem se snažila dát co nejdřív dohromady. Během dvu týdnů jsem jí měla hotovou a mohla se odeslat do APIA. Jenže nejprve jsem měla telefonát od Dity, že je problém s tím řidičákem, že neví, co tam mám vyplnit, když na něj teprve čekám. Tak mi dala kontakt přímo na slečnu z APIA, která skutečně velmi pohotově odpovídala a poradila mi co a jak. Tak jsem během hodiny všechno pořešila a Dita mohla odeslat mou přihlášku na potvrzení agentuře. Pak jsem obdržela další mail, abych si opravila chyby v žádosti. Tak jsem se přihlásila do roomu a zjistila, že mi bylo doporučeno, abych vymazala jednu větu v dopise, tak jsem tak hned učinila a hned o tom informovala slečnu z APIA. A ještě ten den jsem byla online pro rodinky!!
Další překvapení nastalo, když jsem nebyla v matching ještě ani 2 dny a už měla o mě jedna rodinka zájem! Pak následovaly další 3 a nakonec jsem během 2 týdnů měla match! Jelikož ten ještě není úplně oficiální a já jsem stále ješté online pro rodinky, projevila zájem ještě nějaká další a co je víc neuvěřitelné, že to vypadá, že odlétat budu už 16. dubna!!

Když jsem se dostala do matching, vůbec jsem neměla představu, za jak dlouho a jestli vůbec někdo projeví zájem. Byla jsem přiravená všechno případně změnit. Uploadovat další fotky s dětmi, změnit video, sehnat další referenci a udělat cokoliv mi agentura poradí, abych zvýšila svoje šance. Pořád jsem četla, jak jiné holky matchují s rodinkami a jak na ně jejich rodinky úžasně myslí a nebo už s nimi prožívají krásné chvíle v Americe. Moc jsem jim to přála a tajně doufala, že mě také něco takového čeká nebo něco ještě lepšího. A vlastně nakonec, jaké štěstí jsem měla! :) I když.. bylo to vážně štěstí? Tyhle nervy bych vážně nikomu nepřála! Ale tak zase musím říct, že je to úžasný pocit vědět, že jsem žádaná. Když jsem se ale rozhodovala odjet jako au-pair, fakt jsem nečekala, že to budu já, kdo si nakonec bude vybírat. :D

Zároveň jsme dneska s Miškou (http://mishi-aupair-usa.blog.cz/) a Danuš (http://www.lifeisdream-danus.blogspot.com) procházely profily jiných au-pairek a byly zvědavé především na jejich videa. Každopádně co fakt nepochopím je to, že takových 98% holek se na videu vůbec neusmívalo a některé z nich se dokonce tvářily znuděně, otráveně, jak kdyby to snad dělaly nedobrovolně. Některým nebylo skoro vůbec rozumět, co říkaly a jiné vypadaly tak hrozně moc "excited", že z toho šla hlava kolem. Některé zase říkaly samé nudné věci, že u toho člověk nevydržel déle jak 20 vteřim. A všeho všudy sympaticky vypadjících slečen s hezkými videi se tam našlo asi 5. Každopádně jsme se u toho dobře pobavily a usoudily, že naše videa jsou tisíckrát lepší a to už jen proto, že se na nich USMÍVÁME! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mish Mish | Web | 12. března 2012 v 20:24 | Reagovat

YES! Naše videa jsou awesooooome! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama