Březen 2012

3 víkendy do odletu

27. března 2012 v 13:21 Před odletem
Tak jsem se rozhodla zase jednou po dlouhé době napsat článek. V poslední době se mi tak nějak do toho nechtělo a přišlo mi, že ani není moc o čem psát..

No všechno na mě nějak dolehlo v den, kdy jsem si na úřad šla vyzvednout pas a ještě ten den šla s taťkou kupovaat kufry. Najednou mi došlo, že fakt letím někam hodně daleko na hodně dlouhou dobu. Událo se pár dalších okolností a já pak večer seděla doma a brečela. No přes to jsem se už nějakk přenesla a začala se na svůj odlet hrozně těšit.

2i - image hosting zdarma

Začala jsem si vyřizovat všechno potřebné..pojištění od České pojišťovny přímo pro au-pirky, které se mi zdálo nejvýhodnější, zrušila si účet v bance a založila si nový, výhodnější, teď ještě oběhat pár doktorů, jít se odhlásit na pracák a pak už jen čekat, až se mi konečně objeví letenka na roomu. :)

No je fakt, že teď toho mám hodně co dělat..vychodit vstupy do Dance Stationu a do posilky, do toho fashion design kurzy a všechno do obíhání.. ale aspoň celé dny nesedím doma na zadku a nenudím se, když už od konce února nemm práci. Taky si snažím tady těch posledních pár týdnů v Praze dostatečně užít, což jsem ale zjistila, že jsem si na to zřejmě nevybrala yrovna to nejlepší období, protože na mě věčně nikdo nemá čas, protože maturují, jezdí na soutěže nebo jsou nemocní.. to to nemůžou odložit až tady nebudu?? Vždyť pak na to budou mít celý rok! :D

Taky jsem byla minulý čtvrtek na ambasádě. Myslela jsem, Bůh ví jak dlouho nebudu muset čekat na volný termín a ono se dalo objednat hned na následující den. Tak jsem si vybrala ten nejvíc vyhovující a na poslední chvíli se ještě zašla vyměnit dolary a zplatit kurýra a šla jsem a přitom se modlila, abych měla všechno potřebné a neposlali mě domů, ať si přijdu jindy. No nakonec jsem měla všechno, jak bylo třeba a dokonce k mému překvapení byli na ambasádě všichni hrozně milí. aní na přepážce se mě zeptala na pár otázek týkajících se mého pobytu v USA a bez jakéhokoliv protahování mi vízum schválila. Dnes mi má kurýr pas s vízem přivézt, tak jsem zvědavá, kdy dorazí. No prý to má být mezi 12.-16. hodinou, ale jak znám tyhle dopravní společnosti, tak dorazí nejdříve v 6 večer, jestli vůbec. No šla bych si teď zacvičit, ale jak se znám, tak zazvoní zrovna, když se budu nejvíc potit. :))

Jo! Už nevím, kdo přesně to byl, ale někdo z holek ze skupiny http://www.facebook.com/groups/czech.slovak.aupairs/ objevil video Jillian - 30 Day Shred, podle kterého jsem taky začla cvičit, ale vzhledem k mé nepříliš silné vůli jsem to asi po 5-ti dnech vzdala. Teď jsem si ale dala předsevzetí, že když tedy cestuji k rodině, která chodí sportovat snad každý den, že tam nemůžu přijít úplně bez fyzičky, zvlášť teď po zimě, kdy jsem asi 3 měsíce nedělala VŮBEC NIC!! No motivace je očividně veliká, zvlášť když mám pořád před očima ty modelky z Victoria Secret, které podle toho prý taky cvičí, tak to by bylo, abych po těch 30 dnech neměla postavičku jako ony. :)) No dneska je to už 4. den 2. levelu. No sice mám vždycky pocit, že chcípnu, ale stojí mi to za to! :)) A hlavně na sobě skutečně cítím, že mám den ode dne lepší výdrž, takže aspoň vidím, že to skutečně k něčemu je. :)

A na závěr pro ty, kdo ještě neznají mojí mamku, tak je to hrozný úchyl na dárky! Asi si říkáte, proč to sem tahám, ale za chvilku k tomu dojdu. Samozřejmě o tom, že jedu jako au-pair vá od úplného začátku. Takže jsem jí říkala i o všech rodínkách a pomáhala mi nakonec se rozhodnout, kterou rodinku si vybrat. Měla jsem match snad jeden den a už přišla domů, že přemýšlela, jaké dárečky bych jim mohla koupit. :)) Ano. Pokaždé, když jedeme na Slovensko, ať už na Vánoce, přes jarní prázdniny nebo v létě, vždycky sebou vezeme krabici dárků pro všechny naše známé a příbuzné. Musím se přiznat, že jeden z důvodů, proč se nemůžu dočkat, až budu mít vlastní bydlení, je právě ten, že vím, že do něj budu od mamky, jak jí znám, dostávat skvělou výbavu, která se mi tam určitě bude hodit, protože umí (většinou) odhadnout každého vkus. No ale abych se vrátila zptáky k tématu. Ano, měla jsem match jeden den. Hlava mi lítala kolem z toho všeho, co bylo třeba zařídit a mamka do toho ještě přijde s dárky. Já tohle téma odložila na později s tím, že na to je času dost, ani jsem to s mamkou neřešila a ona za mnou najednou přijde, že už o tom za mně přemýšlela? No fajn! Takže teď o víkendu byla u kamrádky na pokec a samozřejmě opět neřešily nic jiného, než moje úžasné vídeo, které jsem musela mamce poslat, aby se mohla pochlubit svým nejlepším kamarádkám a zároveň taky řešily, jaké dárečky bych mohla rodince koupit. Za tohle jim ovšem musím poděkovat, protože nápady měly opravdu pěkné a něco z toho by se dalo použít. Zároveň mamka včera přišla domů s pár věcmi, tak mám radost, že už mám aspoň něco do začátku a musím se přiznat, že za tohle jí vážně MILUJU! :D

2i - image hosting zdarma

No jediné, co mě teď začlo trochu děsit je to, že už jen 2 víkendy a pak ten 3. už odlétám! :-O Takže bych si asi měla přestat říkat, jak mám na všechno ještě spoustu času a pomalu si to rozvrhnout tak, abych všechno před odletem stihla, jak jsem chtěla. :) Každopádně od dne, kdy jsem udělala match, jde všechno jenom k lepšímu a já už se nemůžu dočkat, až konečně poletím směr JFK, zvlášť, když vím, že budu ubytovaná tady!!: http://www.sheratonstamford.com/gallery
(když jsem to sestře ukazovala, říkala mi, že Bůh ví, do čeho jsem se to přihlásila, že to vypadá spíš na ANTM :))

6. rodinka

12. března 2012 v 13:01 Matching
Tak si mě dneska ráno stihla přidat další rodinka :)) No nevím, jak moc velký zajem kdy byl o jiné au-pair, a proto mám tak nějak potřebu se pochlubit. A zároveň bych taky ráda napsala svůj názor na tuto rodinku, protože ze všech rodinek, které si mě kdy přidaly, měly nejpodrobnější dopis, a proto pro mě nebylo těžké si o nich vytvořit obrázek.

Z fotek vypadá rodinka sympaticky. Ani na mě na nich nepůsobí jako Američani. Možná je to tím, že taťka je takový tvmavší a vypadá, že by mohl mít kořeny někde na blízkém Východě a kluci vypadají úplně jako kluci od vedle. Rodinka na mě působí trošku zvláštně. Nevím, jestli je to tím, jak se v dopise rozepisovala o tom, jak jsou hrozní ekologové a že dětem nedovolují se dívat na televizi a proto si nepřejí, aby se au-pair na televizi dívala, když jsou děti kolem. Já nevím, taky doma třídíme odpad a máma pořád něco řeší, co se týče ekologie, ale jak to oni napsali, tak to na mě působilo trošku, jak kdyby tím byli posedlí. A to, že klukům nedovolují hrát videohry a koukat televizi, tak to naprosto respektuji a přijde mi to fajn, protože, co nesnáším, jsou děti, které radši, než aby běhaly někde venku, sedí u kompu nebo u televize. Na druhou stranu, jak tam napsali, že au-pair se nesmí před dětmi na televizi dívat.. vyznělo to tak divně. Tak to je přece samozřejmost, že když se au-pair věnuje dětem, tak se nevyvalí před televizí a nenechá dětičky dělat si, co chtjějí. Nebo aspoň já počítám s tím, že se dětem skutečně budu věnovat. O klucích psali, že si prý hrozně hrají s legem, tak to se mi líbilo, protože když jsem byla malá, mohla jsem si stavět věci z lega od rána do večera. Tak to bych si s nimi vyhrála. Maminka prý půl roku učila angličtinu na východním Slovensku, tak to bychom si rozuměly, protože odsud pochází moje mamka a vůbec jsou oba dost zcestovalí. HM taky byla jako dobrovolnice někde v západní Africe a to na mě taky udělalo dojem, protože jsem vždycky toužila se do něčeho takového pustit. Ale dopis na mě působil celý takový dost neosobní a plný pravidel. Nechápejte mě špatně, pravidla jsou potřeba a my taky nejsme žádná liberální rodina. Jako malá jsem taky samozřejmě měla spoustu zákazů a večerky, které jsem ale vždy dodržovala a zřejmě hlavně proto si v našich našla důvěru a proto postupem času mi dávali čím dál tím více volnosti. A teď jsem přece jen už dospělý člověk, ani ne za měsíc mi bude 21, takže budu dospělá i v USA. Například tam psali, že u au-pair můžou přespávat kamarádky, ale pánské návštěvy ne. Na jednu stranu je samozřejmě chápu, někomu to může být nepříjemné, možná mi vadí ten styl jakým to napsali. Možná kdyby napsali, že jim to není příjemné a nebo že si to nepřejí a ne prostě, že nesmí. Zrovna tohle třeba naši taky nikdy neřešili, porotože jsem si vždycky s klukama rozuměla stejně jako s holkama a i když samozřejmě mamka dolouho tvrdila, že na kluky mám ještě čas, tak jsem rozhodně neměla zákaz si je vodit domů nebo u nich přespat, když věděla, že jsou mí dobří kamarádi. Ale tak samozřejmě moje hlavní pritorita by v Americe nebyla vodit si chlapy na pokoj.. Další věc, co mě zarazila je, že jsou velmi pořádní a dospělí po sobě uklízejí a udržují pořádek a vedou k tomu i kluky. Znamenalo by to, že bych jim tam jako měla uklízet?? Sama mám ráda hezké veci, když je doma uklizeno a já se můžu cítit dobře v pěkném prostředí. To, že si po sobě uklidím věci, se kterými jsem pracovala a nenechám je tam roztahané několik dní, že si po sobě budu mýt nádobí a nebudu nechávat po baráku válet špinavé fusekle, tak nějak beru jako samozřejmost, ale abych jim tam gruntovala celou domácnost, kvůli tomu tam přece nejedu ne? A v neposlední řadě mi vadí, že bych neměla vlastní auto. Nevím, asi jsem už rozmazlená rodinkou, ke které se chystám. Ti mi totiž slíbili k dispozici následující: "We would be able to offer you our Honda (kabriolet!! :)) for you own use and would pay for your gas and auto insurance. We would also be willing to pay for your season pass at Sugarbush (ski areál, kam v zimě jezdívaji), provided that you pay for your own food at the mountain (or pack your own lunches from home, as we often do). We would provide a cell phone too.!" A to že tam psali, že by au-pair vodila kluky do školy pěšky a nejspíš všude chodila pěšky nebo by public transport.. No rozhodně nejsem nějaký lenoch. Po Praze chodívám běžně pěšky, zvlášť když jdu v noci z párty a zrovna mi nejede tramvaj, ale představa, že všude chodím pěšky každý den? Že nemám ten pocit volnosti, že si můžu kdykoliv a kamkoliv zajet? Je teda fakt, že bydlí přímo ve městě a chápu, že ne všichni mají v garáži zaparkovaná 4 auta, ale stejně. Vlastně jsem se zapomněla zmínit, že jsou zase z Washingtonu D.C. ..mám na něj nějaké štěstí. :D Není tu někdo, kdo by hrozně moc chtěl do D.C? Hned vyměním za rodinku z NY! :D


Já nevím. Byla jsem vychovávána, že si mám sama rozhodnout o tom, co je správné a co ne. Samozřejmě, když jsem udělala něco, co se nemá, následoval trest, ale fakt nesnáším, když mi někdo říká, co mám nebo naopak nesmím dělat. Byla bych nerada, kdyby se stalo to, že bych se bála si i uprdnout, protože nevím, jestli to náhodou není v jejich domácnosti zakázáno. Ha! Musím říct, že jsem ráda, že jsem si rodinku už našla a každým dnem je mám radši a radši. :)

Co se mi honí hlavou 2

12. března 2012 v 1:09 Co od toho očekávám
Když jsem se do agentury hlásila, všude jsem slýchala akorát, ať se připravím na to, že všechno může hodně dlouho trvat. A já se jen modlila, aby se to všechno stihlo do léta, že později jak na konci června / začátku července jsem odlétat nechtěla. No přihlášku jsem se snažila dát co nejdřív dohromady. Během dvu týdnů jsem jí měla hotovou a mohla se odeslat do APIA. Jenže nejprve jsem měla telefonát od Dity, že je problém s tím řidičákem, že neví, co tam mám vyplnit, když na něj teprve čekám. Tak mi dala kontakt přímo na slečnu z APIA, která skutečně velmi pohotově odpovídala a poradila mi co a jak. Tak jsem během hodiny všechno pořešila a Dita mohla odeslat mou přihlášku na potvrzení agentuře. Pak jsem obdržela další mail, abych si opravila chyby v žádosti. Tak jsem se přihlásila do roomu a zjistila, že mi bylo doporučeno, abych vymazala jednu větu v dopise, tak jsem tak hned učinila a hned o tom informovala slečnu z APIA. A ještě ten den jsem byla online pro rodinky!!
Další překvapení nastalo, když jsem nebyla v matching ještě ani 2 dny a už měla o mě jedna rodinka zájem! Pak následovaly další 3 a nakonec jsem během 2 týdnů měla match! Jelikož ten ještě není úplně oficiální a já jsem stále ješté online pro rodinky, projevila zájem ještě nějaká další a co je víc neuvěřitelné, že to vypadá, že odlétat budu už 16. dubna!!

Když jsem se dostala do matching, vůbec jsem neměla představu, za jak dlouho a jestli vůbec někdo projeví zájem. Byla jsem přiravená všechno případně změnit. Uploadovat další fotky s dětmi, změnit video, sehnat další referenci a udělat cokoliv mi agentura poradí, abych zvýšila svoje šance. Pořád jsem četla, jak jiné holky matchují s rodinkami a jak na ně jejich rodinky úžasně myslí a nebo už s nimi prožívají krásné chvíle v Americe. Moc jsem jim to přála a tajně doufala, že mě také něco takového čeká nebo něco ještě lepšího. A vlastně nakonec, jaké štěstí jsem měla! :) I když.. bylo to vážně štěstí? Tyhle nervy bych vážně nikomu nepřála! Ale tak zase musím říct, že je to úžasný pocit vědět, že jsem žádaná. Když jsem se ale rozhodovala odjet jako au-pair, fakt jsem nečekala, že to budu já, kdo si nakonec bude vybírat. :D

Zároveň jsme dneska s Miškou (http://mishi-aupair-usa.blog.cz/) a Danuš (http://www.lifeisdream-danus.blogspot.com) procházely profily jiných au-pairek a byly zvědavé především na jejich videa. Každopádně co fakt nepochopím je to, že takových 98% holek se na videu vůbec neusmívalo a některé z nich se dokonce tvářily znuděně, otráveně, jak kdyby to snad dělaly nedobrovolně. Některým nebylo skoro vůbec rozumět, co říkaly a jiné vypadaly tak hrozně moc "excited", že z toho šla hlava kolem. Některé zase říkaly samé nudné věci, že u toho člověk nevydržel déle jak 20 vteřim. A všeho všudy sympaticky vypadjících slečen s hezkými videi se tam našlo asi 5. Každopádně jsme se u toho dobře pobavily a usoudily, že naše videa jsou tisíckrát lepší a to už jen proto, že se na nich USMÍVÁME! :)

Konečné rozhodnutí

12. března 2012 v 0:29 Matching
No vzhledem k tomu, co se událo v posledních dnech jsem se tedy rozhodla, že půjdu buď k taťkovi nebo do rodinky se 4 holčičkami. Proto jsem se také rozhodla napsat rodince z Floridy mail, že už jsem si našla jinou rodinku. Nevím, snažila jsem se být milá a čekala jsem, že napíšou. Něco, cokoliv.. No nevím, tak nějak si říkám, že to o nich taky něco vypovídá.

V sobotu jsem jela s našima na chalupu a tudíž jsem celý den neměla přístup k internetu, což mě trošku znervózňovalo, protože jsem nemohla pravidelně kontrolovat, jestli nedošlo k nějakým změnám, jak to mám v poslední době ve zvyku. Večer jsem měla ještě domluvený skype s taťkou. Na chalupě jsem naštěstí přišla na úplně jiné myšlenky. Nejdřív jsme obědvali u sousedů, poseděli a popovídali si.. a potom jsem si šla zahrát fotbal s dětmi od sousedů. Než jsme tam jeli, táta říkal, že má být teplo. Tak si říkám fajn, obléknu se podle toho. Potom se ptám, jestli má pršet. On, že ne. Tak jsem se rozhodla vzít si tedy staré plátěnky. Chyba! Nějak mi nedošlo, že zatímco v Praze je všude sucho, tam bude všude samé bláto po tom roztátém sněhu. A samozřejmě nejhorší je cesta vedoucí na hřiště. No bláto jsem měla za ušima a aby toho nebylo málo, tak jsem se tam na tom blátě natáhla. Ale tak to by mi až tolik nevadilo, člověk přece jen trochu očekává, že se umaže, když jde hrát míčové hry na blátě. Ale jak jsem spadla, dostala jsem od jedné holky pěstí do nosu. :D No hned mi vyhrkly slzy a začala mi trochu téct krev. Ještě teď mě nos bolí! :D Ale tak naštěstí je celý, takže pohoda. :) Mezi tím mi taky zavolala kamarádka, jestli večer nezajdeme na drink. No původně jsem neměla v plánu nikam chodit, ale pak jsem si řekla, že zítra nemusím ráno vstávat, tak proč ne. Pak jsme jeli domů a já se mohla psychicky připravit na hovor s taťkou.

No původně jsme si měli volat v 9pm. Chvilku pře devátou mi přišel mail, jestli to můžeme posunout o hodinu později. Tak jsem teda souhlasila a napsala kamarádce, jestli můžeme sraz posunout na jedenáctou, tak mi napsala, že v pohodě, že to chápe. Tak jsem se přihlásila na skype a trpělivě vyčkávala. Bylo 22:15 a pořád nic. Pak mi přišel mail, že se omlouvá za spoždění a že za chvilku zavolá. V tu chvíli už mi skype vyzváněl. Hovor probíhal hrozně v pohodě, povídali jsme si o všem možném, já jsem se dozvěděla nějaké další věci, které mě o jeho rodince zajímaly, ptal se mě na spoustu věcí a já jsem mu na jeho otázky odpovídala dost upřímně, až mě to překvapilo, řekla jsem mu i o druhé rodince a tak. A na závěr mi řekl, že mi dá do rána vědět, jak se rozhodnul. Jen co jsme domluvili, vyrazila jsem za kamarádkou.
Vlastně jsem nakonec byla ráda za to, že jsem s ní šla, protože bych asi v noci s tejně moc nenaspala. Byla jsem ale celý večer unavená, jako už dlouho ne. Ale tak samozřejmě to mi nijak nezabránilo v tom si ten večer užít a dobře si popovídat. Jen co jsem se ale vždycky odebrala na záchod, hned mi to začalo v té hlavě zase šrotovat a nemohla jsem myslet na nic jiného než na rodinky. Takže jsem to s kamarádkou hodně řešila a nakonec jsme usoudily, že rodinka z Massachusetts je asi nakonec lepší volba. Neptejte se mě jak a proč jsme k tomuto závěru došly, nějak už nad tím nechci přemýšlet. Řekla jsem si, že už jsem se prostě konečně rozhodla. Nemá smysl to dál řešit. Jen co jsem přišla domů, hned jsem taky napsala všem rodinkám své rozhodnutí, dokud jsem si tím byla jistá, abych ho už pak prostě nemohla změnit. Tomu taťkovi jsem napsala, že jsem o tom přemýšlela a rozhodla se pro druhou rodinu. Už mi nenapsal a tak nějak to chápu. Vlastně ani nevím, možná by se pro mě stejně nakonec nebyl rozhodnul. Taky jsem napsala té rodince s chlapečkem s aspergerovým syndromem a od nich se mi dostalo této odpovědi: "Thanks for letting us know Zuzana. I admit we're disappointed, however, we wish you the best of luck with your placement." Je mi to všechno tak líto, ale já vím.. nemůžu dělat au-pair ve všech rodinkách. :))

No mezi tím se stala ještě taková vtipná věc. Napsala mi Nicole (má budoucí HM), jestli bych se teda chtěla stát jejich au-pair, že doufá, že ano a pak ještě takový dlouhý mailík k tomu. Pak mi ale poslala mail, že už tam něco odklikla a vybrala jako termín mého příjezdu půlku dubna (že se omlouvá, ale že s tím pořádně neumí). A zároveň mi taky všechny ostatní rodinky zmizely z roomu. Jenže dnes, když jsem zrovna kontrolovala mail, jestli mi náhodou nepsala Nicole a neodpověděla mi na mail, který jsm jí psala ráno, v tom mi přšel mail od APIA, že je další rodinka intersted a já také zjistila, že můj profil je stále ještě online! Tak já už vůbec nic nechápu. Každopádně zítra má Nicole s APIA mluvit a já předpokládám, že taky v nejbližší době od nich obdržím mail a dojde ke změně na mém roomu. Jinak ta nejnovější rodinka bydlí 25 min od Chicaga a mají dvě malé holčičky, dvojčátka, 6 let. Na profilu toho moc nemají, ale chvilku na to jsem obdržela od nich i mail s dopisem, fotky bohuzel ale nepřiložili, tak jsem se nemohla pokochat. HP se ale jmenují Robert a Pamela, tak si je úplně představuju jak Barbie a Kena. :D

Ach jo. Proč musím být taková citlivka? Na jednu stranu se už hrozně do té rodinky těším. Ale teda odlet už za měsíc?? Dost mě to děsí! Mě taky ještě čeká napsat mail té nové rodince, že teda už mám jinou. No nevím. Mám z toho všeho takové smíšené pocity. A vůbec o tom nedokážu přestat přemýšlet. Jenom doufám, že se dneska konečně vyspím. Za poslední 3 dny jsem se ani pořádně nenajedla a mamka už je ze mě taky na prášky a dneska mi byla koupit bílé jogurty na zažívání. :))

Každopádně rodinka jsou hrozní sportovci, takže já teď budu jenom cvičit, cvičit , cvičit, abych tam přijela hezky ve formě. :D Zároveň budu mít taky co dělat stihnout všechno, co jsem chtěla před odletem, protože jsem fakt netušila, že bych mohla odletět dřív jak v květnu.

No doufám, že tím, že jsem se tu ze všeho vypsala už budu moct jít konečně v klidu spát a začít se radovat z toho, co mě čeká! :)

Skype s celou rodinkou

10. března 2012 v 1:36 Matching
Tak jsem HM psala, že v neděli si mám volat s jinou rodinkou a je dost možné, že budou chtít dělat rozsudek, tak jestli má skutečně zájem o match, načež se mi od ní dostalo odpovědi, že jestli bych si tedy mohla s holkama skypovat už dnes (včera) v 11:30pm my time. I když to mělo být už za hodinu a já byla totálně mrtvá, souhlasila jsem, protože rodinka se mi vážně líbí. Tak jsem si tedy šla ještě dát sprchu, abych se trochu probrala a pravdou je, že z nervozity jsem skutečně úplně zapomněla, že se mi kdy chtělo spát. A proto taky místo toho, abych ž dávno spala a nabírala síly na zítřejší (dnešní) vstávání v 8 hodin ráno, tak tu ještě stále sedím a píšu tenhle článek!

No připadala jsem si doslova, jak při výslechu! :D Přímo do očí mi svítila lampička, kterou jsem si na sebe posvítila, aby na mě HF dobře viděla, protože přece jen už byla skoro půlnoc. Přede mnou na kameře všichni hezky naskládaní a po jednom se mě ptali na jednotlivé otázky. Bylo to ale celý hrozně milý! :) No na některé otázky jsem tradičně odpověděla jen "yes" nebo "yes, i do.", o některých otázkách jsem se víc rozpovídala. Sestra byla hrozně zvědavá a přišla se na ně taky podívat. Potom se mi smála, tak říkám, že se mi sestra směje, tak jí hned chtěli vidět a Michaela spolu s celou rodinkou byla překvapená, že sestřino jméno se stejně píše, ale jinak vyslovuje. No prostě jsou to typické holky v jejich věku. Učila jsem je, jak se česky řekne "I went to the mall.", no na to, že pro mě měli prý milion otázek, to z nich lezlo jak z chlupaté deky, ale nakonec se mě vesměs zeptali na dost věcí a na druhou stranu se jim nedivím, vždyť já jsem při každém skype hovoru taky nervózní a nikdy nevím, co mám říkat. A samozřejmě se mi sestra smála, když jsem nebyla schopná v tu chvíli vymyslet, jaký je můj nejoblíbenější film. :D Ptali se mě, ve které místnosti u nás doma právě jsem, jak daleko jsem od nich, jestli mám ráda psy, jaké je moje nejoblíbenější jídlo...
No na konci telefonátu se Michaela zeptala maminky, co vlastně ta au-pair znamená. Z toho jsem pochopila, že budu u nich asi první au-pair. Vysvětlila jí, že au-pair je jako starší sestra, kamarádka, která s nimi lyžuje a tak. Tak že by prý moc chtěly starší sestru :)). Na závěr řešila, že musí udělat rozhodnutí, do neděle 1pm mého času, kdy si mám volat s tou druhou HF. A když holkám řekla, že o mě má zájem ještě jiná rodina, tak na to spontánně zareagovaly "oh no!". :))
Nakonec jsme se asi tak milionkrát loučili a já měla tu možnost se rozloučit i s panenkami malé Livvy (no už jsem se bála, že mi snad nezamávají! :)). No je fakt, že z toho HD mám pořád takové smíšené pocity. No vypadal, že jsem se mu líbila a když mluvil, tak vypadal vcelku sympaticky, ale za celou tu dobu, co jsme spolu mluvili, jsem se od něho nedočkala jediného milého úsměvu. No nevím, možná to má prostě v povaze. Je pravda, že ne všichni mají ve zvyku se usmívat od ucha k uchu. Ostatně já když nemám náladu na to se smát, tak se k tomu taky neumím přinutit.
No, každopádně to bude všechno ještě hodně zajímavé! :D

(Proč kdykoliv jdu něco psát, je z pár řádků najednou taková esej? ..Asi bych měla zapracovat na tom, umět se vyjadřovat jasně a stručně. :D)

A je to tady!

9. března 2012 v 21:28 Matching
Takže se samozřejmě opakovala ta samá rutina. Žehlím, blíží se hodina, kdy si mám volat s HM, přihlásim se na skype, čekám a nervozně klepu nohou. Jenže narozdíl od ostatních hovorů, které jsem do teď měla, jsme si tenhle domluvily na 8pm, takže na mě do toho ještě ke všemu začne padat velká únava. Popravdě ale vzhledem k tomu, jak nadšená jsem byla z předchozích 2 rodin jsem si říkala, že do téhle nepůjdu. Přece jen mít na krku 4 děti a taky dětičky z ostatních rodinek byly stejně o něco rozkošnější. Tak nějak jsem doufala, že HM bude nesympatická, pracovní doba od nevidim do nevidim nebo že se jí prostě nebudu líbit a hovor předčasně ukončí. Nic z toho se ale nestalo!

Na začátku jí tedy neustále vyzváněl mobil a pak se ukázalo, že to byla nejstarší dcera Abbey. Tak jí řekla, že má "meeting" a my se mohly plnně vrhnout do konverzace. Nejdřív se rozpovídala o nich, o domě, o tom jak v zimě jezdí na víkendy do Vermontu na hory a v létě zase na chatu v Maine, kde mají vlastní loď a prozkoumávají ostrůvky v okolí, ale samozřejmě nemusím jezdit vždycky s nimi, ale bylo by hezké kdybych se třeba jednou za měsíc zúčastnila a prostě se stala členem rodiny. Pracovní dobu bych měla cca 30 hodin týdně a měla bych volné celé pátky a neděle, ale že pracovní dobu by mi přizpůsobovala. Říkala, že neshání někoho, kdo bude s jejich 4 dětmi jako taková druhá matka, ale spíš prostě někoho na výpomoc, při kom bude vědět, když bude v 6 ráno potřebovat odejít z domu, že jsou její děti v dobrých rukou. Ona učí nějaký bussiness coaching středoškolské studenty většinou po skypu ve večerních hodinách, kdy mají už dávno po škole a všech možných mimoškolních aktivitách, ale že by se přizpůsobovala mně a plánovaly bychom to společně. Na chvilku se tam mihnul i její manžel.. no nevím, na první pohled vypadal jako takový typický americký buran (:D), ale prý je to "great man and loving father", tak budu HM věřit. :D Ptala se mě, proč jsem se rozhodla vyjet jako au-pair, povídaly jsme si o všem možném a dokonce jsem se dozvěděla, že to auto, které bych využívala, je kabriolet! Vždycky jsem snila o tom mít jednou kabriolet.. tak teď by se mi to aspoň napůl splnilo. :D No na konci rozhovoru mi oznámila, že se jí moc líbím, že je super, že ráda sportuju, že to se holkám bude určitě líbit. Prý mají za domem obrovský dvorek, na kterém mají tenisový kurt, trampolínu a houpačky s pískovištěm. Poblíž je taky velké dětské hřiště a také jsou členy klubu, do kterého v létě chodí každý den holky plavat a už nevím co všechno a prý tam chodí hodně mladých lidí kolem 20ti, takže bych se tam mohla cítit dobře. Taky je prý v okolí spousta universit, na kterých bych mohla chodit na různé kurzy.

No na konci mi oznámila, že zním pro ně skvěle a jestli vím, co všechno je třeba, když bychom chtěli udělat match. :D Začala uvažovat, že nejdřív ještě s nimi bude muset agentura udělat pohovor a přijít do jejich domu zkontrolovat, že tam pro mě mají připravené prostředí (vlastní ložnici apod.). A mě prosila, abych s nikým jiným nematchovala! :D

Domluvily jsme se, že v pondělí si budu volat s holkama :), že prý budou určitě hrozně zvědavé a budou mít na mě spoustu otázek, tak je bude muset posadit do řady, aby se ještě nezačly hádat, že některá nedostala příležitost. Jako první prý nechá mluvit Michaelu :D, že je prý hrozně upovídaná a určitě se bude chtít naučit mluvit jako já a všechno se o mně dozvědět. Nejstarší Abbey je prý nejdříve trošku stydlivá, takže chvíli potrvá, než si k ní najdu cestu, ale prý je hrozně hodná a milující.

No samozřejmě jsem o nich hned řekla mamce a taky se jí hrozně líbili a řekla mi, že si je mám vybrat, že mě ty holky budou určitě milovat. :D

No fakt si už připadám, jako kdybych sepisovala scénář pro nějakou telenovelu.. Tak pro koho se nakonec Zuzana rozhodne? Bude to milující rodinka s roztomilým klukem s aspergerovým syndromem ze Silver Spring nebo snad single taťka s rozkošnými dětičkami, které jí dokonce nakreslily obrázek, z Washingtonu D.C.? A nebo to bude rodinka se 4 úžasnými holčičkami, která vypadá, že chce match už rovnou? Sledujte její blog a již brzy se dozvíte více!

(už mi z toho hrabe :D)

Zuzko, ...dýchej!

9. března 2012 v 17:32 Matching
Tak musím říct, že ten skype dnes odpoledne mi úpně zamíchal kartami! Popravdě, když jsem uviděla fotky Richovy rodinky, hned jsem se rozplývala nad tím, jak má roztomilé dětičky. Ale potom mi odpovídal na maily jednou za sto let a ještě tak hrozně stručně, že když se mi pak ozvaly další dvě rodinky, skoro jsem na něj zapomněla. Pak jsem s ním a jeho dětičkama volala a byla jsem z nich tak nadšená, že to ani nedokážu popsat! A momentálně mi zase nejmíň sympatická přijde maminka z Floridy, která mi na maily odpovídá tak dost zvláštně. Úplně jsem z ní měla pocit, jak kdybych si psala s přísnou učitelkou. :D Ale kdo ví. Třeba až si s ní zitra budu volat, zjistím, že je mi ještě sympatyčtější, než všichni ostatní dohromady! :D Teď si mám večer volat s maminkou z Massechusetts a popravdě je mi tak trochu jedno, jak to dopadne. Protože, i když mě její dcery více než nadchly a umím si představit, že bychom si hodně rozuměly, tak jiná věc je se o ně starat a mít je všechny 4 nastarosti 5 dní v týdnu, někdy možná i více. No uvdíme, jak se ten hovor bude vyvíjet. Třeba to nakonec dopadne hrozně, já se jí stejně nebudu líbit a aspoň nebudu mít co řešit. Každopádně jsem si dost zavařila, protože já se teď nemůžu ani v klidu nadechnout! :D Proč jenom musím být taková nervóza? No fakt bych se měla jít vrátit k tomu žehlení, abych na to nemusela tolik myslet!!

Skype se single dad

9. března 2012 v 14:39 Matching
Super! Takže se stalo přesně to, čeho jsem se obávala!!!!
Rodinka byla úplně úžasná!
Samozřejmě jsem byla z hovoru hrozně nervózní.. ani o trochu méně, než když jsem si poprvé volala s rodinkou ze Silver Spring. Ale nervozita ze mě opadla hned, jak jsem s Richem začala mluvit. Neskutečný sympaťák!! Strašně dobře se mi s ním povídalo. :) U telefonátu byly i dvě nejmladší dětičky, že prý shánějí někoho, kdo by si s nimi hrál a čtrnáctiletý kluk někde lítal, jak už to mívají teenageri ve zvyku. :D No dětičky na mě pořád mávaly a vypadaly hrozně nadšeně. Potom je ale samozřejmě po chvíli začalo nudit to, o čem jsme si s taťkou povídali, takže tam pak začaly blbnout a předvádět se, jak už to bývá ve zvyku. A když jim taťka řekl, jestli se mě chtějí taky na něco zeptat, tak se samozřejmě hned začaly schovávat za své malé ručičky. Bohužel měli čas asi jen 15 minut, protože pak už musely dětičky do školy, ale tatínek si chce domluvit další hovor a tentokrát sám, aby nás tolik nerušily. :D Když jsem se s nimi loučila, tak mi ještě Daphne ukázala obrázek jejich domu, který namalovala, abych vedela, jak vypada :D
No dozvěděla jsem se, že bych opět pracovala ráno, pak měla celé dopoledne volno, zatímco by děti byly ve škole a po třetí hodině je vyzvedávala. Taťka se vrací z práce kolem 6:30 a potom bych ještě občas hlídala o víkendech. Au-pair shánějí od dubna.
Když se mě ptal, jestli jsem v kontaktu s dalšími rodinkami, tak jsem teda řekla pravdu. Nevím, jestli to nějak ovlivní jeho rozhodování, ale tak to je už na něm..
Já se z toho fakt zbláznim!!!! :'(

Další 2 rodinky interested!

9. března 2012 v 13:29 Matching
Ok. Tak včera ráno jsem spěchala na magistrát, abych si konečně vyzvedla řidičák a mohla si jít hned zařídit (resp. využít příležitosti a zajet si do Holešovic pro objednané zboží v jedné prodejně s látkami). Tak jsem jen ve spěchu zkontrolovala facebook, protože, jak už jsem tu psala v předchozím článku, mi včera celý den nešel internet, pak jsem se rozhodla ještě napsat ten článek a jít si přečíst mail od HM a odepsat jí. No pak jsem ještě tak zběžně koukla, od koho je zbylých 6 mailů a nemohla jsem uvěřit vlastním očím, když 2 z nich opět říkaly "A Host Family Is Interested In You!" !! No to jsem smozřejmě musela zjistit, kdo to je! Tak jsem rychle koukla na fotky a zjistila, že obě rodinky mají úplně překrásné děti. Tak jsem to samozřejmě začala hned řešit a najednou byly 2 hodiny ta tam. Tak jsem se tedy honem vydala na magistrát, protože pak jsem měla zase jiné věci na práci.

No tak jsem si vzala lísteček s číslem, hned přišla na řadu, protože tam naštěstí skoro nikdo nebyl a usadila se u stolu. Oznámila jsem, že si jdu vyzvednout řidičák a samozřejmě hned přišel na řadu poplatek 50,- Kč a OBČANSKÝ PRŮKAZ!! Když jsem dělala zkoušky, neustále mě všude upozorňovali, jak potřebuji mít sebou občanku. A já si říkala, že to je snad samozřejmost, ne? Občanka se přece má nosit neustále u sebe.. No když jsem si přendavala všechny karty z malé kabelky, kterou jsem měla na plese, na občanku jsem jaksi pozapomněla. Nejhorší na tom bylo, že jsem hledala klíče a pamatovala si, že jsem je dala do kapsičky vedle občanky. Kliče jsem našla a vůbec mi nedocvaklo, že ta občanka by se mi třeba mohla šiknout taky!! Tak jsem tedy otevřela peněženku a občanka nikde. V tu chvíli mi to všechno docvaklo..super! No paní byla naštěstí hrozně milá a řekla mi, ať jí dám nějakou kartičku, kde je moje rodné číslo, že při podání žádosti jsem tu občanku určitě měla. Tak jsem řekla, že ano, měla a dala jí tedy svojí kartičku pojištěnce (:D). Řidičák jsem dostala a teď je už ze mě oficiálně slečna řidička. 8-)

No pak jsem se tedy po tom úspěchu vrátila domů a začala si o rodinkách zjišťovat něco blíže.
Jedna je z Floridy, mají 3 kluky jak z reklamy. :D Je jim 5, 7 a 9. Hned ze začátku dopisu mě zaujala jedna věta: "We live in a typical Florida home with a pool, hot-tub and the best view on the water in the morning." No kdo by se na to nechytnul! :D Jinak tam toho teda moc nenapsali, ale už z toho mi přišli velice milí. A také jako jediní ze všech rodin, které se mi zatím ozvaly, mi napsali jako první!
Druhá rodinka je z Massechusetts. Mají 4 rozkošné blondýnky, taky jako z reklamy. :D No z fotek vypadají, že mají vlastní hlavu a drží hodně při sobě, takže už vidím, že by se jim nechtělo něco dělat a zpykly by se proti mě. :D Ale zato, když jsem četla jejich dopis, úplně jsem se do nich zamilovala! Na začátku psali, jaké možnosti tam jsou v okolí na trávení volnéh času a zároveň, že bych měla svoje auto. Takže to vypadá, že se o ssvou au-pair také zajímají. Potom napsali o každé z holčiček něco.. úplně jsem v nich viděla sebe v jejich věku! :) No a v neposlední řadě psali, jak rádi sportují, pořád někam cestují atp. Takže bych se s nimi rozhodně nenudila! :) No fikaně tam samozřejmě nenapsali nic o mé pracovní době a mých povinnostech, takže jsem jim hned napsala mailika.

No zároveň mi včera také po dvou dnech (nebo po jednom? - jak neustále kontroluju maily, jestli mi nepřišlo něco zajímavého, přijde mi to vždycky jako celá věčnost, než mi někdo odepíše :D) odepsal ten single dad. Takže včerejšek byl celý takový mailovací a nakonec jsem se dohodla se všemi rodinkami na skypu. S tou, se kterou jsem v kontaktu nejdéle, jsem dohodnutá na neděli v 1pm. A vzhledem k tomu, že to vypadá dost slibně (nechci nic zakřiknout), tak jsem chtěla hovory s ostatními rodinkami stihnout ještě před tím. No nakonec můj skypovací program bude vypadat následovně :D :

Pátek:
14:00 Skype se single dad z Washingtonu D.C. a jeho rozkošnými dětičkami
20:00 Skype s Nicole, maminkou 4 sladkých blondýnek z Massechusetts

Sobota:
16:00 Telefonát s maminkou rošťáků z Floridy, protože ona prý "doesn't skype" (což mi vlastně vyhovuje, protože tou dobou stejně nebudu mít přístup k internetu :D)

Neděle:
13:00 Skype s rodiči Bradleyho ze Silver Spring, se kterými to vypadá dosti nadějně! :)

No můžu vám říct, že moje nervy jsou na pochodu a jestli to se mnou po neděli nesekne, tak už asi přežiju všechno! :D

Telefonát s Au-Pair

8. března 2012 v 10:31 Matching
Tak včera to bylo dost komické. Tohle se snad může stát jenom mně. Už jsem slyšela od holek všelijaké historky, jak se něco stalo během hovoru, že jim napřiklad zamrznul počítač a podobně, no já včera nebyla celý den doma a už jsem měla všechn okrásně naplánováno.. byla jsem domluvena se sestrou, že v 5 začneme s matikou, se kterou jí občas pomáhám a že v 6 to nachvíli přerušíme, protože si mám volat s tou au-pairkou. Tak přijedu domu, začneme dělat matiku a přitom si zapnu svůj notebook, pustím si prohlížeč a tam se mi otevře milión karet (přičemž původně jsem jich tam měla 10), ale ani jedna z nich se mi nechtěla načíst. Načež mi sestra oznámila "To se ti nenačte. Mně se to taky nenačetlo." Jak to myslíš nenačetlo? To jako nejde internet??? Tak jsem hned běžela za taťkou a zaúkolovala ho, aby se mi pokusil zprovoznit internet od vodafonu, který mamka dostala zadarmo v práci. Ten tam asi hodinu šteloval, ale bohužel s nulovým výsledkem. (no bylo by fajn, kdyby se ho časem podařilo zprovoznit, až třeba zase někdy pojedu na chalupu..už si nebudu připadat, jak kdybych jela někam na konec civilizace). No už bylo 10 minut po šesté a já si už říkala, že se teda snad nic konat nebude a zítra jí holt napíšu, že se omlouvám, ale nešel mi internet, jestli si můžeme zavolat jindy. No říkám si, že každý normální člověk by to pochopil (já bych to pochopila), holt v dnešní době moderní techniky se prostě musí někdy stávat, že selže. Ale že zrovna v tu nejblbější dobu? No Murphyho zákony schválnosti opět zafungovaly.

Ale to bych nebyla já, abych to tak rychle vzdala a napadlo mě zkusit se jít zeptat mé kamarádky z dětství, která bydlí přes chodbu, jestli jí jde internet. No nejdřív jsem se modlila, jestil je vůbec doma, ale když to byla ona, kdo mi otevřel dveře, tak jsem měla jasno. Tak jsem jí hned začala líčit můj problém a ona mě hned bez jediného slova naznačila, ať jdu hned k ní. Tak jsem zabouchla svoje dveře a spěchala k ní do pokoje. Ona tam ukončila své konverzace na skypu s kamarády a hned mě k tomu pustila. Tak jsem si otevřela mail, dohledala kontakt na tu au-pairku, přidala si jí a hned jsem jí zavolala. No kamarádka měla rozbitou kameru, takže jsem jí volala bez kamery, ale myslím, že na tom zas tolik nesejde. Ona už mě stejně musela vidět na fotkách. A i když já jsem od přírody nadmíru zvědavý člověk, tak myslím, že to nějak přežiju, že jsem ji tentokrát neviděla. Hlas měla velice příjemný a nevěřila jsem vlastním uším! Její angličtina byla fakt skvělá! Úplně jako rodilá Američanka! No jestli na tom po roce pobytu v USA budu stejně jako ona, mám se na co těšit!!

Tak jsme si povídaly, byla hrozně fajn, musím říct, že jsme si fakt sedly. Ona mi řekla všechno, co jsem potřebovala vědět a vpodstatě se to shodovalo s tím, co mi říkali rodiče, ale přece jen to bylo trošku jiné slyšet to od ní a také jsem se dozvěděla pár věcí navíc. Potom mi také řekla, jaké jsou všechno její povinnosti, což bylo v pohodě. Ráno se prý o malého starají rodiče. Ona mu připraví snídani a oběd a vyvenčí psa a pak kluka odveze do školy. Pak má volno dokud ho nevyzvedává. Odpoledne je s ním do 7mi nebo do 8mi podle toho jak rodiče stíhají přijít (ne do 6ti jak psali v essay), ale tak ty dvě hoďky navíc by mě nezabily :)). Stejně podle toho, co psali v essay to vycházelo tak na 35 hodin týdně a zrávoeň mě to nepřekvapuje, když mi HM říkala, že není zrovna moc dochvilná. Plus dělá Bradleyho "laundry" a pomáhá mu s úkoly a někdy, když pracuje v sobotu, tak s ním chodí ven do parku nebo tak. Zároveň mi říkala, že kluk nesnáší dobře náhlé změny, takže když něco dělá je lepší mu dopředu říct, že například za půl hodiny je třeba někam jít, než si najednou vzpomenout, že už máme být někde jinde. Taky je peklo ho přimět k tomu uklízet si po sobě hračky, ale tak to už jsem zažila s jednou rozmazleno uholčičkou ve školce a té vůbec nic nebylo. A někdy dostane vztek, když nedostane to, co chce, tak je dobré ho rozptýlit třeba televizí (v takových případech má dovoleno na ni koukat), ale že to se nestává moc často a většinu času je milý. Taky se necítí dobře ve velké skupině lidí, ale má kamaráda od sousedů, se kterým si denně hraje. No pak mi říkala spoustu dalších věcí a já jsem z toho docela nadšená, protože jak host parents, tak ona, mi přijdou hrozně milí. A řekla bych, že to je taky docela důležité, když první týden tam bude se mnou a bude mě do všeho zasvěcovat a pomáhat mi se všemi těmi blbostmi okolo.

No vzhledem k tomu, že až do 1 ráno, kdy jsem šla spát internet stále nešel, nemohla jsem pak ani napsat HM své dojmy a domluvit se s ní na dalším skypu. No dneska ráno se mi konečně podařilo přihlásit a první nepřečtěný mail byl od ní :). Au-pair prý byla z hovoru se mnou "excited" a chtějí se domluvit na skypu se mnou. Tak já jim jdu hned odepsat! :)